Tak jestli na nějakou soutěž určitě nezapomeneme, bude to sobotní první díl havlíčkobrodského turné ve Vepříkově. Za ty tři roky co jezdíme po soutěžích jsme už zažili různé druhy počasí, ale to co nás potkalo tentokrát už bylo opravdu na hraně a troufám si říct, že místy i za hranou. Soutěž začínala až odpoledne v jednu hodinu a do té doby počasí jakž takž drželo, ale jakmile začaly první útoky tak začal úřadovat déšť. A s drobnou přestávkou vydržel až do úplného konce. Ale to už neměl ani koho zkrápět, protože mimo těch posledních družstev, co soutěž uzavíraly už byly všechny sbory pryč. Tradiční nástup a vyhlášení výsledků se odpískalo a přesunulo za čtrnáct dnů do Kojetína.

Ale stejně to odhodlání dětí soutěžit je obdivuhodné. My jsme jeli se čtyřmi družstvy a ani jedno děcko z těch dvaceti šesti za celou dobu neřeklo půl slova o tom, že nepoběží. Přijeli soutěžit a tak budou soutěžit, přes to vlak nejede.

K vlastní soutěži toho vlastně, díky tomu počasí, ani moc není. Tedy mimo jedné věci a tou je počet družstev, které se prvního dílu havlíčkobrodského turné zúčastnilo. Dvacet dva starších a třicet tři mladších družstev se postaralo o zatím největší účast na této soutěži. Padesát pět družstev po sedmi soutěžících, k tomu s každým družstvem jeden vedoucí a minimálně jeden další řidič, rozhodčí, pořadatelé, podmáčené hřiště, hektolitry vody dopadající na něj, ….. dovedete si představit jak to tam vypadalo když jsme jako poslední odjížděli a jak jsme vypadali my?

Nic zpátky k soutěži. Běželo se na dvě základny, na jedné starší, na druhé mladší a stříkalo se na jedny terče uprostřed. Na střídačku, samozřejmě. Z našich družstev nastoupily nejprve béčková družstva. Za mladší nastoupili naši benjamínci, kteří z poloviny běželi s vodou poprvé teprve v pátek před soutěží. Jenomže úplně stejně na tom byli Ti starší. Ti co se k nám přidali teprve letos v zimě. Za mladší prožili soutěžní křest ohněm Tomáš Lebruška s Ondrou Smejkalem na rozdělovači, Kristýna Čiháková na savicích a Šárka Lebrušková na levém proudu. Na pravý proud se postavila sedmiletá „zkušená harcovnice“ Klárka Trtíková, která poprvé běžela proud úplně sama, stejně jako Martin Tonar na koši. Jako poslední do party chybí Pavel Vlach na béčkách. Za starší si premiéru odbyli Jirka Merunka na mašině, Tomáš Beránek a Kryštof Henzl na koši a savicích, na rozdělovač se po roční odmlce vrátil Michal Ondráček a na béčka Michal Hlaváč. S proudama jim pomohly holky z áčka Věrka Korejtková a Lucka Prášková. O časy u těchto družstev ani tak moc nešlo, protože jak jsem už naznačil, s vodou běželi v podstatě poprvé. Důležité bylo, že ty svoje pokusy dokázaly dotáhnout do zdárného konce, což se povedlo. A nakonec ani ty časy nebyly úplně nejhorší a stačily na dvacáté sedmé místo u mladších a šestnácté u starších.

Áčková družstva se oproti loňskému roku zas tak moc nezměnila. U starších odešel Matěj Prášek do dorostu a na jeho místo u rozdělovače se posunul Ondra Štefánek a jeho místo u béček převzal jmenovec Kuba, který už nám vyrostl z mladšího družstva. Na sání zůstává osvědčená loňská sestava, Věrka Korejtková – koš, Vendy Zemanová na savicích a Pavel Klečanský u mašiny a vpředu na proudech Eva Hynková a Lucka Prášková. Mladší by jezdili dokonce ve stejném složení jako loni, nebýt zranění proudaře Vaška Strašíka. Toho musel nahradit Petr Ondráček, který běhal proud v béčku. A se svou úlohou v áčku se popasoval velmi dobře. Jinak osvědčená sestava, Lucka Zemanová a Kačka Tonarová na koši, Lenča Korejtková s Míšou Pavlisovou na rozdělovači, Zdenda Trtík béčka a druhý proud Tomáš Trtík.

Co se týče výsledků, myslím si, že se projevuje nedostatek tréninku požárního útoku. Jednak nám vůbec nepřeje počasí, ale hlavně toho máme na trénování podstatně víc. Obě naše družstva postoupily na okresní kolo Plamenu, což obnáší i jiné disciplíny než jenom útok. Hlavně u starších je těch disciplín opravdu moc. Po vítězství na okresním kole nám navíc přibyl ještě braňák. Prostě je toho moc. Ale sedmé místo u starších nakonec není vůbec špatné a kdyby ta mašina při útoku „nechcípla“ tak jsme byli na bedně. U mladších se nepovedl spoj céčka na rozdělovači a to nás odsunulo až na dvacáté první místo. Ovšem druhý proud by časem 18:53 stačil na druhé místo.

Důležité, ale je, že nám tu „opravdu povedenou“ sobotu nikdo neodstonal a všichni se už těší na druhý závod turné za čtrnáct dní v Kojetíně. No a starší si mezi tím ještě odskočí do Brodu na Duklu a pokusí se udělat co nejlepší výsledek v krajském kole Plamenu.

Hodně štěstí!!!

MK